> wizaard homepage
 
 
 
 
 
 

POSLEDNÍ AKTUALIZACE: 19.06.2008 0:52

RYCHLÉ ODKAZY F-16:
- Terminologie, motory, podvozek, "hrb" a CFT, kokpit
- Prototypy, FSD, F-16XL, F-16 AFTI, F-16 79, NF-16D VISTA, tryska LOAN, nasávač JSF
- F-16A/B: Block 1-10, block 15, OCU, ADF, MLU, block 20
- F-16C/D: block 25, block 30/32, block 40/42, block 50/52, block 50/52+
- F-16E/F: block 60

Vzhledem k nezvratnému faktu, že se dlouho a celkem intenzivně zajímám o proudovou stíhačku F-16 (celým názvem Lockheed Martin F-16 Fighting Falcon), rozhodl jsem se pro všechny, kteří by chtěli alespoň částečně proniknout do tajů F-16 nebo potřebují informace pro jakékoliv jiné účely (např. stavba modelu), vytvořit tento méně rozsáhlý přehled většiny vnějších a vnitřních rozpoznávacích znaků drtivé většiny zásadních verzí tohoto stroje.

Informace a fotografie jsem čerpal z anglické stránky ZDE. Dalšími zdroji byl časopis "F-16 Fighting Falcon" od ATM, kniha "Bojové legendy - F-16 Fighting Falcon", DVD "Modern Military Aircraft - F-16 Falcon" a také informace poskytnuté Lockheed martinem, výrobcem F-16.


Terminologie: Verze, blocky a subblocky

V první řadě bych se zaměřil na základní pojmy, tedy...

VERZE
Stejně jako je tomu u ostatních letounů, i varianty F-16 se rozlišují už názvem, tedy svou verzí. Základní sériové verze jsou jednomístné F-16A, C a E a samozřejmě dvojmístné F-16B, D a F. To je ale pouze základní dělení typů, tedy velmi hrubé dělení podle zásadních společných vlastností.

BLOCKY
Dále se F-16 dělí na tzv. blocky, podle kterých (laicky řečeno) poznáme výbavu toho kterého stroje a také jeho verzi, aniž bychom ji museli znát. Některé blocky F-16 můžete poznat už podle verze, kterou je možné konkretizovat. Jedná se pouze o F-16C/D block 40/42 = F-16CG/DG (určené pro pozemní operace za všech povětrnostních podmínek a v noci) a F-16C/D block 50/52 = F-16CJ/DJ (určené k umlčování PVO nepřítele). V tabulce níže naleznete verze F-16 a k nim přiřazená čísla blocků.

F-16A/B Block 1, 5, 10, 15, 20
F-16C/D Block 25, 30/32, 40/42, 50/52, 50/52 plus
F-16E/F Block 60

SUBBLOCKY
Zde se pouze zmíním o existenci tzv. subblocků, tedy ještě konkretizovaných blocků pomocí písmen. Nevím, co tyto údaje znamenají, ale rozhodně za tím nehledejte nic víc, než drobnosti. Příkladem takového subblocku je např. F-16C Block 40K. Snažím se ale zjistit, jaký mají význam... Odhadoval bych ale, že se vážně bude jednat o drobné změny ve výbavě.

Technologie a součástky různých verzí

MOTORY PRATT & WHITNEY a GENERAL ELECTRIC
Letouny F-16 jsou po celou dobu jejich výroby vybavovány motory Pratt & Whitney řady F100 nebo General Electric řady F110, které poskytují vyšší tah.

Různé modely byly osazovány motory tak, že série F-16A/B Block 1-20 a F-16C/D block 25 dostaly do vínku motory Pratt & Whitney. F-16C/D block 30, 40 a 50 létají s motory General Electric; blocky 32, 42 a 52 zase Pratt & Whitney a nejnovější F-16E/F block 60 používají značku General Electric.

- F-16A/B Block 1, 5, 10, 15: Pratt & Whitney F100-PW-200 (106kN)
- F-16A/B Block 15 OCU: Pratt & Whitney F100-PW-220 (105,7kN)
- F-16A/B Block 20: Pratt & Whitney F100-PW-220E (106kN)
- F-16C/D Block 25: Pratt & Whitney F100-PW-200 (106kN), později Pratt & Whitney F100-PW-220E (106kN)
- F-16C/D Block 30/32: General Electric F110-GE-100 (128,9kN) nebo Pratt & Whitney F100-PW-220 (105,7kN)
- F-16C/D Block 40/42: General Electric F110-GE-100 (128,9kN) nebo Pratt & Whitney F100-PW-220 (105,7kN)
- F-16C/D Block 50/52 a 50/52 Plus: General Electric F110-GE-129 (131,6kN) nebo Pratt & Whitney F100-PW-229 (129,4kN)
- F-16E/F Block 60: General Electric F110-GE-132 (144,5kN)

Letouny osazené jednotlivými značkami pohonných jednotek je od sebe jednoduché rozpoznat dle základních dvou znaků. Toto rozpoznávání platí bezpečně na blocky 1-25 a 40-60, u blocků 30/32 je malinko problém. O tom ale až kousek dále.

Prvním znakem je nasávač, protože motory General Electric potřebují pro využití celého svého výkonu větší průtok vzduchu, používají proto větší nasávač, tzv. "big mouth" (= velká tlama) nebo odborně velmi zavádějícím názvem MCID (Modular Common Inlet Duct = společný standardní vzduchový kanál). Pro motory Pratt & Whitney se používá menší verze NSI (Normal Shock Inlet = Běžný nárazový nasávač).


Vlevo - MCID "big mouth" (motory GE), vpravo - NSI (motory PW)

ZAJÍMAVOST: Všechny F-16C/D block 32 mají nasávač NSI, ale byl montován i na spoustu letounů blocku 30, což je zajímavé. Motoru General Electric nijak menší přívod vzduchu neublíží, není pak ale možné využít jeho plnou sílu. Oproti tomu pro motor Pratt & Whitney není možné použít nasávač MCID, protože by motor nebyl schopen poradit si s takovým množstvím vzduchu.

Druhým rozpoznávacím znakem je malinko méně patrný rozdíl mezi výpustí turbíny motorů Pratt & Whitney a General Electric. První ze jmenovaných používá dokonale kónické a z profilu přímé tvary, výpusť má stříbrnou barvu po celém jejím povrchu, vizuálně se zdá delší, je však pouze užší. Oproti tomu motory General Electric mají výpusť mohutnější, barevně stříbrno-zlatou (pozn.: olétané výpustě motorů Pratt & Whitney mají ovšem také nazlátlou barvu) a kónicky zaoblenou, od trupu ji odděluje černě matný kovový prstenec.


Vlevo - výpusť motoru Ge, vpravo - výpusť motoru PW

 

PODVOZEK A SVĚTLA
Také podvozek se v průběhu evoluce F-16 měnil. Zatímco série F-16A/B a F-16C/D block 25-32 měly původní podvozek, série F-16C/D block 40 a novější používají zesílený podvozek - zesílená a zvětšená zadní kola, čímž se zvýšila maximální nosnost podvozku. Zadní podvozkové nohy byly prodlouženy, aby byla zachována původní světlá výška i s maximálním nákladem. S úpravami podvozku přišlo také přemístění přistávacího reflektoru ze zadní podvozkové nohy na kryt přední, protože původní umístění zapřičiňovalo vrhání stínů po připevnění zaměřovacích a průzkumných kontejnerů systému LANTIRN na závěsné body na nasávači. Letouny F-16A/B MLU nebyly vybaveny zesíleným podvozkem, přistávací reflektor byl však také přesunut z levé zadní podvozkové nohy na kryt té přední.

 

"HRB" A CFT
Už na F-16 AFTI se testoval tzv. hrb (hřbetní gondola), který byl později použit pro F-16D block 50/52+ a F-16F block 60. Do vzniklého prostoru je umisťována dodatečná avionika. Ku příkladu Izrael do takto vzniklého prostoru umisťuje své vlastní elektronické vybavení vyrobené v Izraeli. Nespornou výhodou "hrbu" je možnost vtěsnat do letounu ještě více elektronického vybavení s minimálním zvýšením hmotnosti a odporu.

CFT, neboli Conformal Fuel Tanks = přítrupové neodhazovatelné přídavné nádrže, byly vyvinuty pro letouny F-16C/D block 50/52+ a vyšší. Program jejich testování se nazýval F-16ES (Enhanced Strategic = strategická vylepšení). Do roku 2001 probíhalo intenzivní testování a dnes jsou CFT nabízeny standardně jak k F-16C/D block 50/52+, tak i k blocku 60.

 

KOKPIT
Prototypy YF-16 a F-16 programu finálního vývoje disponovaly kokpity tvořenými pouze analogovými ukazateli a malým HUDem.


Vlevo - kokpit YF-16, vpravo - kokpit FSD (finální vývoj)

F-16A/B block 1-15 a F-16A/B bock 15 ADF měly kokpit sofistikovanější - kromě analogových ukazatelů a HUDu byly na přístrojové desce i dvě obrazovky - mezi koleny pilota se nacházel obraz radaru a nalevo byl digitální víceřádkový displej zobrazující informace o zbraních a další (SCP = Stores Control Panel = panel ovládání podvěsů). Ve verzi F-16A block 15 OCU přibyla v kokpitu jednodušší obdoba palubního počítače a totožný HUD z F-16C/D.


Vlevo - F-16A/B, vpravo - F-16A/B OCU

Od F-16A/B block 20 přes F-16AM/BM MLU až po F-16C/D Block 50/52+ se kokpit nijak zásadně neměnil, přišel totiž standard z F-16C/D, tedy Dvě zprvu černobílé, později barevné obrazovky MFD resp. CMFD (multifunkční displej) nad oběma koleny pilota, které byly vzájemně zaměnitelné a poskytovaly informace o zbraních, obraz radaru, mapu, záložní obraz HUDu a před letem (nebo během letu se zaměřovacím kontejnerem pro rakety HARM) zjištěné PVO protivníka. HUD byl zvětšen (poskytuje 29° výhledu z letadla). Na palubní desce přibyl také palubní počítač, tedy panel pro práci a editaci trasy a dalších užitečných věcí (uprostřed pod HUDem). Ještě dodám, že letouny F-16 block 40/42, přezdívané také "Night Falcon", měly odlišný HUD s podporou WAR (Wide Angle Raster = širokoúhlý rastr) pro zobrazování infračerveného obrazu z LANTIRN systému pro útoky na cíle za každého počasí a v noci.


Vlevo - F-16A/B block 20, uprostřed - F-16C/D block 25 a vyšší, vpravo - F-16C/D block 40/42 "Night Falcon"

Poslední a nedávnou zásadní změnou prošel kokpit u verzí F-16E/F block 60, protože dvě obrazovky MFD byly nahrazeny třemi barevnými velkoplošnými displeji, které jsou schopny zastat jak všechny funkce původních MFD, tak je možné zobrazovat i digitální mapu území. Displeje nahradily jak původní MFD, tak i zobrazovač RWR a některé analogické ukazatele.


F-16E/F block 60

> Více fotek kokpitů

 

Nesériové modely, projekty a prototypy

PROTOTYPY (YF-16)
Do "soutěže" o LWF (Light Weight Fighter = lehká stíhačka) USAF s Northropovou YF-17 byly vyrobeny dva prototypy YF-16 (sériová čísla 72-01567 a 72-01568). Oba stroje byly poháněny motory Pratt & Whitney F100-PW-100.

Jeden z těchto strojů byl později použit na zkoušky mezní pilotáže, kvůli čemuž byl letoun vybaven dvěmi kachními plochami na nasávači. Dostal označení F-16 CCV.

 

VÝVOJ V PLNÉM ROZSAHU (Full Scale Development = FSD)
Poté, co General Dynamics vyhráli konkurz LWF , začal finální vývoj a testování, pro které bylo vyrobeno 8 letounů - 6 jednomístných F-16A (75-0745 až 75-0750) a dvě dvojmístné F-16B (75-0751 a 75-0752).

Letoun s číslem 75-0745 byl později vybaven motorem General Electric F101 DFE pro testování. Tento krok vedl k vývoji motoru General Electric F110, který byl později nabízen k verzím F-16C/D. O tom ale až později.

 

F-16XL S DELTAKŘÍDLEM
Dvě F-16 (75-0749 a 75-0747) z programu "vývoje v plném rozsahu" byly použity a upraveny na speciální testovací F-16XL (F-16XL-1 a F-16XL-2). Prototyp s číslem 2 byl navíc ještě upraven tak, že z jednomístného stroje se stal dvojmístný a navíc mu byl implementován motor F110-GE-100. Číslo 1 si ponechalo stávající F100-PW-200. Oba letouny měly na kormidle gondolu s brzdícím padákem kvůli jejich větší hmotnosti.

 

F-16 AFTI
V roce 1979 byl letoun 75-0750 vybaven hřbetní gondolou (tzv. hrbem) a kachními plochami z F-16 CCV. Takto upravený letoun dostal název AFTI (Advanced Fighter Technology Integration = integrace pokročilých technologií) a sloužil jako testovací letoun až do roku 2001, kdy byl umístěn do leteckého muzea USAF na Wright-Pattersonově letecké základně v Daytonu, v Ohiu.

 

F-16 79
Letoun 75-0752 byl také použit k přestavbě, byl upraven pro montáž motoru General Electric J79-GE-119 a jeho následné testování. Úpravy si vyžádaly zvýšení hmotnosti, protože musela být kolem motoru namontována ocelová tepelná izolace vážící téměř 1 tunu. Trup letounu musel být také mj. nastaven cca o 50 cm, protože nový motor měl větší rozměry. Poslední viditelnou změnou byl jiný (menší) nasávač, protože motor J79 by byl se standardním nasávačem přehlcován.

Nakonec se ale ukázalo, že motor má větší spotřebu paliva, je těžší a podává nižší výkon, takže jeho sériová montáž byla zamítnuta, letoun byl znovu vybaven motorem F100-PW-200 a vrácen pro testovací účely General Dynamics.

 

NF-16D VISTA
Letoun F-16D číslo 86-0048 byl přepracován na verzi NF-16D VISTA (Variable Stability in-flight Simulator Test Aircraft = testování proměnlivé stability za letu), implementován byl zprvu motor F100-PW-229 nezvykle s MCID nasávačem (big mouth = velká tlama), později F110-GE-100 s AVEN (Asymmetric Vectoring Exhaust Nozzle = tryska s asymetrickým vektorováním tahu). Takto vznikl program "VISTA/MATV" (Multi-Axis Thrust Vectoring = víceosé vektorování tahu).

Ve finální fázi byl AVEN nahrazen standardní tryskou motorů General Electric F110.

 

VÝSTUPNÍ TRYSKA LOAN
Lockheed Martin testoval na zemi s motorem F100-PW-200 výstupní trysku LOAN (Low Observable Axisymmetric Nozzle = senzory nezachytitelnou osově symetrickou trysku), která by byla hůře zachytitelná radarem a zanechávala minimální tepelnou stopu. Původním záměrem bylo použití pro JSF, ale tryska by mohla dobře posloužit pro v současné době sloužící nebo nové F-16 po celém světě, protože by díky technologii stealth (geometricky pravidelný tvar, chlazení výstupních plynů, speciální vnější a vnitřní potah) nepříteli ztížila zaměřování F-16. Vedlejším efektem trysky LOAN je snížení nákladů údržby, jelikož implementované chlazení šetří divergentní klapky.

 

NASÁVAČ JSF (DIVERTERLESS SUPERSONIC INLET)
V prosinci 1996 testoval Lockheed Martin na F-16C block 30 (83-1120) experimentální nasávač s technologickými prvky určenými pro Joint Strike Fighter. Jednalo se o krátkodobý test funkčnosti nové technologie. Výsledky testů byly výborné.

 

 

Sériové verze - F-16A/B

F-16A/B BLOCK 1, 5, 10
Série F-16 block 1, 5 a 10 se od prototypu FSD v postatě neliší a přímo z něj vycházejí. Pohání je motor F100-PW-200. Letouny Block 1 měly před zavedením do výzbroje černou barvu radomu, která byla ale na popud pilotů (letouny byly nápadné) změněna na šedivou. Všechny letouny sérií block 1 a 5 byly postupně modernizovány na standard block 10.

 

F-16A/B BLOCK 15
První větší změnou byly F-16 block 15 (první fáze programu MSIP = Multinational Staged Improvement Program = mezinárodní program postupného vylepšování), které dostaly do vínku větší výškovky (zlepšila se stabilita při složitých manévrech), vylepšený radar AN/APG-66 a zesílené křídelní závěsníky (letoun unesl o 454 kg více výzbroje).

 

F-16A/B BLOCK 15 ADF
Modernizované F-16 block 15 ADF (Air Defence Fighter = stíhačka pro ochranu vzdušného prostoru) byly určeny pro národní gardu USA. Drtivá většina změn byly změny avioniky - radar AN/APG-66 upravený pro odpal AIM-7 Sparrow a AIM-120 AMRAAM, reflektor na přídi (svítivost 150 000 cd). Boule na směrovce neukrývala radiostanici AN/ARC-200, ale ovladače směrovky, které musely být kvůli zástavbě radiostanice na jejich původní umístění přesunuty. Letouny mají také systém AIFF.

 

F-16A/B BLOCK 15 OCU
Letouny F-16 block 15 prošly během služby modernizací OCU (Operational Capability Upgrade = zvýšení bojeschopnosti), dostaly tedy nový motor F100-PW-220, prvky kokpitu z F-16C/D a zesílenou konstrukci. Nové F-16 block 15 OCU byly dodávány Belgii, Indonésii, Nizozemsku, Norsku, Pákistánu, Singapuru a Thajsku.

 

F-16A/B BLOCK 10, 15 MLU (MID LIFE UPDATE)
Evropským uživatelům F-16 z NATO byl v roce 1996 nabídnut program modernizace jejich aktivních strojů F-16 block 10 a 15 zvaný MLU (Mid Life Update = modernizace uprostřed životnosti), který měl starší evropské F-16 v rámci možností pasovat na úroveň moderních F-16C/D. Limitem byl pouze starší drak bez konstrukčních úprav nových F-16C/D, úkol byl však splněn. Stroje MLU jsou vybaveny vylepšeným radarem AN/APG-66(V2), podporou většiny moderní výzbroje (včetně raket AIM-120 AMRAAM), stejným kokpitem jako stroje F-16C/D block 50/52 s barevnými displeji a větším HUDem, systémem AIFF (Advanced Identification Friend or Foe = pokročilá identifikace přítel/nepřítel) a dalšími modernizacemi. V některých ohledech ve své době předčily stroje MLU i nové americké F-16 block 50/52!


Vlevo - F-16AM, Vpravo - antény systému AIFF

 

F-16A/B BLOCK 20
Block 20 je v podstatě technologicky na stejné úrovni jako F-16 MLU (kokpit, HUD, displeje MFD aj.), obsahuje prvky draku z F-16C/D block 50/52, dvousedadlové verze mají stejnou palubní desku druhého pilota jako F-16C/D block 40/42, letouny block 20 mají radar AN/APG-66(V2A), motor F100-PW-220.

Zajímavostí však je, že letouny blocku 20 byly vyráběny dříve než letouny blocku 50/52. Byly vyvinuty pro speciální účely letectva Tchaj-Wanu.

 

 

Sériové verze - F-16C/D

F-16C/D BLOCK 25
Druhým krokem MSIP byly roku 1984 letouny nové série F-16C/D, tedy block 25. Z vnějšku se letouny C/D od A/B liší jen v několika drobnostech, hlavně jsou k rozeznání podle zvětšeného kořene kormidla s anténou (uvnitř se ukrývá obranná rušička) a nazlátlého překrytu kabiny.

Všechny změny jsou však ukryty hlavně uvnitř, tedy v avionice. Letouny blocku 25 přišly s novým vícerežimovým radarem AN/APG-68, s čímž souvisí možnost použití raket AIM-7 Sparrow již v základním vybavení. Jak si můžete přečíst v sekci o kokpitech, přístrojová deska se také zásadně změnila (větší HUD, palubní počítač, 2 obrazovky MFD aj.).


Zvětšený kořen kormidla

 

F-16C/D BLOCK 30/32
Letouny F-16C/D blocku 30/32 přinesly jednu zásadní novinku, a sice alternativní výběr pohonné jednotky, protože byly připraveny pro zástavbu jak motoru F100-PW-220 (block 32), tak i F110-GE-100 (block 30), pro které byly použity i rozdílné nasávače. Více o motorech a nasávačích naleznete v sekci o motorech.

Kromě zásadní změny v možnosti montáže dvou motorů přinesly "nové" blocky 30/32 i novinky v avionice. Konkrétně se jednalo o zástavbu výstražného systému RWR AN/ALR-69 RWR, jehož antény se nacházejí na náběžných hranáh obou křídel (říká se jim také "beer cans" = plechovky od piva), palubnímu počítači byla zvětšena paměť, letoun může nově nést a odpalovat rakety AIM-120A AMRAAM, AGM-65D Maverick, protiradarové AGM-45 Shrike a AGM-88A HARM.


Všiměte si antény systému AN/ALR-69

 

F-16CG/DG BLOCK 40/42 "NIGHT FALCON"
Třetí fází programu MSIP byly modernější F-16CG/DG block 40/42 přezdívané "Night Falcon" (noční sokol). Novinky jsou soustředěny hlavně na zlepšení systémů pro boj v noci a za každého počasí, proto mají letouny blocku 40/42 jako jediné maximálně implementované funkce kontejnerů LANTIRN (viz. změny v kokpitu - WAR HUD pro zobrazování infračerveného obrazu ze systému LANTIRN, obrazovka zobrazení HUDu i pro pilota na zadním sedadle), implementace systému GPS, možnost nést modernizované střely AGM-88 HARM, výkonější radar AN/APG-68(V) či digitální systém řízení letu.

Změny si vyžádaly zesílení konstrukce letounu, takže celková hmotnost vzrostla o více než 700 kg, přičemž se nezměnily vlastnosti letounu. Zvýšení hmotnosti si vyžádalo zesílení podvozku. Více v sekci o podvozku.

konečně se zmíním o naprosto jasném faktu - block 40 používá motor F110-GE-100 a block 42 motor F100-PW-220.


Vlevo - WAR HUD blocku 40/42, vpravo - obrazovka zobrazení HUDu druhého pilota


Kontejnery LANTIRN - vlevo AAQ-13 s radarem pro kopírování terénu, vpravo AAQ-14

 

F-16CJ/DJ BLOCK 50/52
V současné době druhá nejnovější (a zároveň nejprodávanější - viz. Polsko nebo Chile) výrobní série je F-16CJ/DJ block 50/52. Změny se objevily v mnoha směrech a znovu se jedná téměř výhradně o změny avioniky. Série block 50/52 je určená pro úkoly umlčování protivzdušné obrany protivníka, takže má jako jediná plně implementované protiradarové střely AGM-88 HARM spolu se zaměřovacím kontejnerem AN/ASQ-213. Dalšími změnami jsou nový radar AN/APG-68(V5), radarový výstražník AN/ALR-65M, vrhače rušících návnad AN/ALE-47 a také motorová výbava doznala změn. Na výběr jsou motory F110-GE-129 (block 50) a F100-PW-229 (block 52).

Letouny block 50/52 mají kromě jiného stejnou výbavu jako block 40/42 (až na WAR HUD), ale vzájemně se jejich úkoly nepřekrývají, protože mají specifické určení.


Letoun F-16CJ block 50, všiměte si raket HARM pod křídly a kontejneru AN/ASQ-213 pod nasávačem

 

F-16C/D BLOCK 50/52+
Letouny blocku 50/52+ jsou klasické blocky 50/52 s přípravou pro instalaci přítrupových neodhazovatelných přídavných nádrží CFT a nejnovější avionikou. Všechny dvousedadlové F-16D block 50/52+ jsou vybaveny hřbetní gondolou pro umístění dodatečné avioniky.


F-16C s CFT

 

 

Sériové verze - F-16E/F

F-16E/F BLOCK 60
Nejnovější série F-16E/F block 60 jsou v podstatě letouny F-16C/D block 50/52+ skombinované s F-16ES a, jak jste si mohli přečíst v sekci o technologiích, jsou vybaveny novým kokpitem. Avionika je samozřejmě také na vyšší úrovni, s tím souvisí i nový kokpit se třemi velkými plochými barevnými displeji. Letoun má vestavěné AIFF (Advanced Identification Friend or Foe = pokročilá identifikace přítel/nepřítel), výkonnější rušičku, lepší radar s digitálně ovládanou anténou (AN/APG-80) a také vestavěný infračervený systém FLIR (Forward Looking Infra Red) před kabinou. Všechny F-16E/F block 60 jsou osazeny moderními motory General Electric F110-GE-132. Letouny jsou zatím pro export, dodány již byly letectvu Spojených Arabských Emirátů, jejichž F-16 bývají díky svému celkem unikátnímu maskování označovány jako "Desert Falcon" (=pouštní sokoli).


F-16F block 60, Spojené Arabské Emiráty

TOPlist

 
 
> e-mail kontakt